Internet nejsou informace. Internet jsou vztahy.

Články on March 19th, 2010 38 Comments

Což je i váš názor, pokud patříte do Síťové generace (…ať už demograficky, nebo osobnostně). Setkávám se s tímto pohledem na svých akcích natolik konzistentně, že o tom musím pár slov ztratit.

Nejdříve východisko: Zeptejte se lidí nad 30, co pro ně znamená “Internet”. Pořadí odpovědí bude vypadat tak, že na prvním místě budou informace, na dalších předních místech práce, pak komunikace, pak zábava a vše další. Mám to ověřeno s takovými skupinami, jako např. ředitelé ústavů Akademie věd, manažeři ČSOB nebo i učitelé ZŠ.

Zeptejte se lidí kolem 20 a níž. Na prvním místě budou klíčová slova odkazující na komunikaci, vztahy a přátele (to, že tato klíčová slova se často zhutní do pojmu “Facebook”, je již vedlejší). Pak nějaké to stahování, hudba a zábava, a až potom škola a informace. I toto mám několikanásobně ověřeno, jak popsáno např. při poslední zkušenosti v článku o deváťácích.

Tedy:

Pro “síťové lidi” je internet primárně médiem k organizaci, údržbě a získání vztahů, ne pro získávání informací.

Neboli: Pro síťové lidi je internet něco jako pro nás Staršiny mobil nebo pro naše rodiče pevná linka nebo pro jejich rodiče dopis či telegraf. Prostě způsob naplnění sociální existence. Médium vztahů. Nástroj, který se neřeší, prostě se bere za samozřejmý a jede v něm každý.

Na internetu si pak pochopitelně vybírají ty služby, které jim tento smysl naplní nejlépe a pro Čechy v síti je to aktuálně Facebook.

Ano, až dospějí, budou ho třeba využívat i na ty informace. Ale vnímání netu jako komunikačního a vztahového média jim už nikdo nevezme.

A tedy:

  • Síťovým lidem nevadí až tak jako nám ta spousta šumu a povrchních informací, které vznikají a tečou k nim na internetových službách, které jsou určené k naplnění primárního smyslu internetu pro síťovou generaci (tedy: vztahy, nikoli informace). Sociální šum v zásadě znamená přítomnost vztahů a komunikace, čert vem jeho informační hodnotu. (doplněno 21.3., DF)
  • Staršinové na Facebooku hodnotu nenachází, protože jim obvykle není zdrojem kvalitních informací. Jen naším vědomým (promyšleným) sdílením na Facebooku a vědomým výběrem a organizací svých přátel a skupin či stránek – což jsou pro nás “informační zdroje” – dokážeme sociální sítě využít k přístupu ke kvalitním informacím. Tedy, k tomu, co je pro moji generaci primární očekávání od internetu.
  • Pro síťové lidi je každá sociální informace v zásadě užitečná, protože udržuje a komunikuje vztah. “Uááá připálil se mi oběd sakráááá” na Facebookové stěně od nějakého našeho známého je anti-informace a zlo pro Staršiny. Pro síťovou generaci je skutečný obsah tohoto sdělení asi takovýto: “Ahoj kamarádi, jsme stále spolu. Vidíte mě, tedy s vámi počítám. Pokud na tuto zprávu zareagujete, vím že můžu počítat s vámi. Vše je v pořádku.
  • Síťový člověk musí ovšem stále tvořit informace, pokud má být platným členem sítě. Ale tvořte pořád něco smysluplného. Ostatní spoluuzly to ani možná neočekávají. Tvořte NULL informace, jejichž absorbce trvá minimum času. O obsah tu totiž nejde. V očích Staršinů pak ovšem síťová komunikace na Facebooku působí dementně. A rozhodně mají pravdu, pokud se na ni dívají jako na obsahově významnou informaci.
  • Síťový člověk má menší zábrany sdílet soukromí, protože sdílené soukromí je prostředkem udržování bližších vztahů. V síti jsou vám k dispozici milióny lidí pro bližší vztahy, takže je ideální své soukromí nasdílet s milióny, pokud chcete mít velkou síť, a pro člověka hledajícího své místo na světě je velká síť spíše výhodou (oporou? ubezpečením?). Pro Staršiny je ovšem sdílení soukromí pravým opakem: ohrožením, nebezpečím. Krom toho se o síle našeho osobního “uzlu” už přesvědčovat nemusíme.
  • Sociální síť online světa síťové generace bývá nejen zdatným odrazem jejich reálného sociálního světa, ale do jisté míry i jeho pojivem a kostrou. Pokud tedy dojde k narušení sociálních vazeb ve “ve virtuálu”, má to fatální přesahy “do reálu”. Jsou popsány případy sebevražd a různých osobních průšvihů vyplývajících z poničení virtuálních sociálních vazeb. Staršinové tyhle přehnané reakce nikdy nepochopí, protože pro nás je sociálno tvořeno jen vazbami “z reálu” a virtuál ho přinejmenším doprovází, maximálně pak podporuje. ((( na toto tvrzení potřebuju ještě více dat, berte ho proto zatím se závorkami.)))
  • Pokud se ovšem sociální vazby realizují v “onlajnu”, pak se nemůžeme divit, že naše dcera tráví víkend za svým laptopem, místo toho, aby vyrazila někam ven. Dost pravděpodobně se za ním neučí! Ale nejspíš ani tam nehraje hry (to možná váš syn), ani nestahuje informace (that’s so 90′s!). Nejspíš chatuje, sdílí, palcuje, komentuje, možná si i nějakou tu Farmville na Facebooku zahraje, pokud možno s kamarády. Je tedy ve své partě, stejně jako naše generace o víkendu někde dělala společně lumpárny někde za barákem nebo pak i v hospodě. Z našeho pohledu ovšem shrbená dcera za klávesnicí vypadá strašidelně a možná bychom ji radši viděli i někde, no, i třeba za tím barákem… (Díky p. Jiřímu z Akademie věd za inspirativní příběh).
  • Tedy: síťový člověk schovaný za počítačem, na kterém si “internetuje”, není nutně sociálně izolovaný, introvertní nebo stranící se lidí. To je ovšem primární interpretace Staršinů, kteří si při “internetování” individuálně, introvertně a sociálně izolovaně hledají informace. Nejspíš na Googlu…

Plus pár poznámek na okraj:

  • Nástroj na organizaci, údržbu a získání vztahů: Facebook.
    • Facebook vznikl: před pár lety v hlavách pána(-ů), příslušníků síťové generace.
    • Většina lidí na českém Facebooku je pod 27 let. Většina Čechů pod 25 (…a nad 12 let - edit DF, 21.3.) let využívá Facebook.
  • Nástroj na organizaci a získání informací: Vyhledávání Google.
    • Google vznikl: koncem minulé dekády v hlavách pánů předsíťové generace.
    • Většina lidí mé generace používá z nástrojů internetu nejčastěji Google vyhledavač.

A jak že je to s těmi informacemi…?

“Víte, k čemu slouží Wikipedie?”

“Jasně! Je to skvělý zdroj referátů!”

… ovšem o tom zase příště.

(CC) Dan Franc, 2010. Twitter LinkedIn
Image (CC) Julian Rod

Tags: ,

38 Responses to “Internet nejsou informace. Internet jsou vztahy.”

  1. Martin Malý says:

    Moc pěkný článek, hezky shrnuté postřehy. Při čtení jsem si vzpomněl na psychologii komunikace – ale to vydá na menší článek. Teď se omezím jen na pochvalu a na jednu hnidopišskou poznámku: “Opravdu většina lidí pod 25 používá Facebook?” Nechybí tam ještě nějaká podmínka, jako třeba “většina lidí pod 25, co má přístup k internetu” – protože se mi nezdá, že by pětileté děti “facebookovaly”…. Nebo je to opravdu většina? Díky

    • Leonardo says:

      Ahoj, take9 se mi ledbed bedlfd šeředk:-) Kamare1dka větvičky zapedchla do zeminy a přiklopila zavařovaced lahved a vypěstovala si tak šeředk i růžičky. Za pokus by to ste1lo:-) ahoj Zuzana

  2. Dan Franc says:

    Ano ano. Mělo tam být pod 25 a nad 12 :)
    Na druhou stranu, to procento lidí mezi 12 a 25 je natolik vysoké, že si skoro i myslím, že ve věkové skupině 0-25 bychom možná i těch 50.1% našli. Musím se podívat na data ČSÚ ;)

  3. Faktická: Facebook smí používat lidi až od 13ti let věku. Což samozřejmě řadě dětí nebrání v tom lhát tam o věku (je povinný při registraci). Jinak jsem asi před půl rokem dělal nějaký průzkum FB a ukázalo se, že cca 98% dětí z maturitního ročníku je na Facebooku. Bez ohledu na to, zda mají či nemají doma internet. A článek hezký, koreluje s mou soukromou teorií :)

  4. Dan Franc says:

    Jo, proto pisu nad 12 :) Ale vsichni vime, ze tam byvaji i mladsi.. To cislo 98% se mi jevi jako dost akuratni, dopracoval jsem se loni na podzim k podobnemu cislu u stredoskolaku jako celku. Ad soukroma teorie: tesim se na zverejneni :)

  5. Tomas Bella says:

    Výborný text a nepovrchné postrehy, vďaka.

  6. monicqa says:

    dakujem za super clanok. urcite z neho nieco zacitujem do diplomovky s nazvom “internet ako nova forma komunikacie ;) dakujem.

    • Mkrtich says:

      The Ships’s Voyages I think technological know-how just cueass it to be even worse. Now there’s a channel to under no circumstances treatment, now there is not going to be a prospect for them to find .

    • Akor says:

      Ppl like you get all the brsnai. I just get to say thanks for he answer.

  7. Social comments and analytics for this post…

    This post was mentioned on Twitter by unisona: : Internet nejsou informace. Internet jsou vztahy. http://www.unisona.com/?p=370...

  8. Dělení světů na “virtuál” a “reál” už dle mého názoru padlo. Přes Facebooku, Twitteru, … etc lze prožít emoce a vztahy stejně jako při telefonování nebo při čtení a psaní dopisů – což jsou dřívější virtuály, které jsou dnešními reály (a v případě dopisů už zase i virtuály).

    Předpokládám, že už existují studie, ze kterých vyplývá jakéže kvality ty emoce a vztahy žité přes online médium jsou.
    Triviální odhad postavený na mé zkušenosti generace 30+ říká, že jsou méně pestré a méně silné v porovnání s tím co lze vytvořit a zažít při setkání face2face (což se může zdát jasné jak facka, ale výzkum je výzkum).

    Honí se mi hlavou, jestli to, že přes online médium jsou zážitky plytší ty děti také vnímají.
    Zrovna dnes jsem viděl jednu partii náctiletých vykuřovat a vykecávat před Salesiánským centrem v Brně v Žabovřeskách.
    Slunko svítilo, postávali, posedávali, natáčeli se na mobil, byli na sebe docela agresivní – ale byli spolu venku. To online dělat nemůžou.

    Otázkou (pro nás všechny) je, jaký svět budou mít tendenci vytvářet – se svou zkušeností toho, jak přes online médium může být mezilidský kontakt plytký, slabý, odložitelný a zcela zrušitelný.
    Za 10 let se totiž budou obě generace podílet na rozhodování o společných statcích.
    A to bude ještě zajímavé.

  9. Martin Malý says:

    2 Břeťa: Podle mého názoru je intenzita prožitku závislá na úplně jiných věcech než na společné fyzické koexistenci s jinými lidmi na jednom místě v jednom čase. Řekněme třeba na fantazii, na empatii, na osobnostním ustrojení… To, že “ty jejich zážitky jsou určitě míň intenzivní a míň kvalitní” je pravděpodobně jen těšínské jablíčko všech, co si nedovedou představit jiný způsob prožitku, než je ten, co provozují sami. Dovolím si jednu teorii: Mnozí ti mladí se denně vídají s kamarády ve škole, takže fyzický kontakt mají. Proč by tedy vyhledávali “nefyzický”, když by cítili, že je neuspokojuje? (A teorii, že “ještě nevědí co je hodnotné” zavrhnu dřív, než s ní někdo přijde.)

  10. Dan Franc says:

    Břeťo – nedělení na virtuál a reál je typické právě pro Síťovou generaci a lidi z IT branže… Kdykoli se o tom bavím na kurzech s “normálními” lidmi, vnímají to jako neslučitelné světy a vlastně ani nechápou, proč by se měly nějak prolínat. Emaily se berou již jako telefony, ale veškeré další formy online sociální komunikace a sdílení bývají mainstreamu nad 30 cizí.

    Ad kvalita prožívání: existují skutečně studie (měl bych je někde vyhrabat…), které říkají, že ta kvalita prožitků ve virtuálu a v reálu může být stejná. Ovšem člověk na LSD tripu taky může prožívat intenzivně, že. Myslím, že poukazuješ na “reálnost” podnětu k prožívání a o tom by se mluvit dalo, nicméně pak se vydáme do světa ještě jiného, než sociální média :)

    Popsána je ovšem měnící se povaha vztahů, je naznačeno, že vztahy formované primárně ve virtuálu bývají “povrchnější” ve smyslu menší vzájemné zodpovědnosti a investice.

  11. 2 Martin Malý: Dovolte mi dát k lepšímu jeden postřeh, který by mohl být zajímavý.
    Mnoho let hraji World of Warcraft a sám jsem si kladl otázku, zda virtuální sociální interakce v rámci této hry jsou stejně “dobré” jako ty reálné. Pravdou je, že každá vituální skupina, kterou jsem kdy v rámci této hry poznal, má snahu po nějaké době zorganizovat i reálné setkání svých členů.
    Otázkou samozřejmě je, kolik procent lidí tuto potřebu pociťuje a skutečně ji realizuje … k tomu nemám validní data. Nicméně nahodím takový provokativní a nepříliš podložený argument: Tito lidé virtuální kontakt mají. Proč by tedy vyhledávali ten skutečný, kdyby je neuspokojoval?.

    Rád bych zdůraznil, že mým cílem není s Vámi nesouhlasit, ale vnést jiný náhled na tuto látku.

  12. Martin Malý says:

    2 Radek Skřivan: To je dobrý postřeh. Skutečně je pravda, že se komunity z online světa často schází i v reálném světě. A je to zcela normální…
    … jenže občas se mi zdá, že zastánci “jediných správných sociálních kontaktů” jako by o tom nevěděli. Jako by viděli jen “sezení za monitorem” a předpokládali, že ti lidé nic jiného nedělají. “Sedí za počítačem, tedy tam sedí furt, tedy se nejde každý den proběhnout ven, a tím pádem se NIKDY nejde proběhnout ven, tedy neudržuje zdravé lidské sociální kontakty, tedy…” – a lze pokračovat ad absurdum.
    Závěr, který z toho vyplývá, je ten, že někteří lidé, “netizeni”, zkrátka přistupují ke kontaktu utilitárněji: “Nemůžu ven, kamarád je daleko, pokecáme na Facebooku, k tomu, abychom mohli pokecat, nepotřebujeme sdílet stejný prostor.” Ostatně, pokecat s někým po netu je leckdy snazší než se s ním pobavit v hlučné hospodě nebo na koncertu. Jen jsem chtěl poukázat na toto: Názor, že kontakt přes internet je méněcenný, je slušně řečeno mylný, a argumentační šikmá plocha, kterou někteří zastánci tohoto názoru předvádějí, se slušně popsat snad ani nedá. :)

  13. OK3 says:

    Komunikace na sociálních sítích je jiná ..a v jistém ohledu bych se nebál použít i slovo “méněcenná”. Pokud vezmu jako příklad FB, probíhá převážně na verbální rovině (textem) a částečně i obrazem a zvukem (fotky, videa). Kromě toho textu je ovšem pouze jednosměrná, nejedná se o dialog (ale stále je to forma komunikace). Neverbální složka je pak okleštěna na úplné minimum (smajlíky a gesta ve formě šťouchání nebo plzniček) – z teorie víme, že právě neverbální složka tvoří převážnou část komunikace. (Jistě máte zkušenost s problémem interpretace psaného textu – po x hodinách hádek na ICQ se dochází k tomu, že to tak na začátku nebylo myšleno :) Tím neříkám, že je to celé špatně, ale živé komunikaci se to nevyrovná. Že tato forma vyhovuje “mladší” generaci je imo hlubší problém, který souvisí s vnímáním světa a posunem hodnot. Časy se holt mění :-)

  14. Martin Malý says:

    OK3: V zásadě máte pravdu, jen se mi nezdá to spojení “problém”. Ve starém Řecku vnímali jako “hlubší problém” to, že mladí se nechtějí učit Homéra nazpaměť. Souhlasím s tím, že to souvisí s vývojem a posunem světa, ale nelíbí se mi slovo “problém”. On to není problém, on je to průvodní jev.

  15. @Martin Malý
    Tak to jsme se nepochopili a je to více na mé straně – omlouvám se za nepřesnost a zkouším 2nd service.

    — 2nd service —
    Já to netvrdím nijak kategoricky – napsal jsem sice, že setkání přes média jsou méně pestré a méně silné, ale také jsem tam dodal, že je to triviální odhad. A že výzkum je výzkum.

    A na základě čeho, že to odhaduji? Z osobní zkušenosti s mnohými komunikačními nedorozuměními jako je například to naše.

    Nedávno jsem pak (právě nad vaším článkem – odkaz viz níže) ještě podumal jsem nad nějakými psychologickými teoriemi a došel jsem k tomuto:
    Jakékoliv přenosové médium (telegraf, dopis, sms, email, telefon, videorozhovor) omezuje svými vlastnostmi možnost se potkat a porozumět si. Je to dáno tím, že omezují možnost zapojit některé smysly a kognitivní prostředky a nebo na ně kladou další nároky.

    Setkání přes médium má médiem předurčený nižší (plytší) potenciál než setkání face2face, které má potenciál maximální možný. A zajímá mne, jestli to ty děti také vnímají.

    To je celé mé tvrzení. Tímto nic nehodnotím ani neodsuzuji a ani netěším se do Těšína. A ani tím neříkám, že se přes telefon někdy a s někým musíte vždy jen a pouze setkat plněji a silněji než například přes ICQ. Jen potenciál je jiný.

    Uznávám, napsal jsem to poněkud nesrozumitelně. Ale možná bych to mohl i trochu svézt na vlastnosti média? :)

    K setkávání bych ještě rád dodal, že schopnost se potkat s někým je krom média (nebo taky prostředí, místa) ovlivněna i aktuálními schopnostmi jedince. Někdo je holt zralejší nebo prostě jen v tom momentě není unavený a dokáže si všimnout druhého lépe než on sám. Kluci teoretici z gestalt psychoterapie mají takový pojem – kontakt. Znamená to “schopnost vnímat druhého bez ztracení sebe sama ze zřetele”.

    Ještě chci trochu rozvést to “méně pestré”.
    Když někde chybí možnost se potkat naplno, je tam více prostoru pro projekce – http://en.wikipedia.org/wiki/Psychological_projection – což ve zkratce nazvěme fantazie o druhém. Když projikuji, vidím v projevech něco, co není skutečnou realitou. Zabývám se vlastním obsahem, který jsem si doplnil.
    Prostor pro projekce je vždycky, protože plný kontakt je jen ideální konstrukt – není to reálné jej dosáhnout a ani účelné (například s prodavačkou v obchodě se nepotřebujete vnímat plně k tomu abyste zaplatili)

    Příklad projekce:
    Vzpomeňte si na ty lidi o kterých jste psal ve svých článcích o komentujících na root.cz.
    http://strucny.misantrop.info/o-zvlastnosti-stavu-programatorskeho
    Přijde, zahlédné text, který ho ohrožuje, dosadí si vlastní fantazie za vaše motivy, vyblije ze sebe nenávistný komentář a odkliká se jinde.

    A nebo jiný příklad – představte si, že máte zpoždění na schůzku a vaše žena vám do SMS napíše “Kde seš?” Je víceméně v pohodě, čeká a jen se ptá, kde jste a kdy tak asi dorazíte. Zatím co Vy “čtete” Kde seš, máš zpoždění, čekám tu a vadí mi, že tu nejsi včas. Jsem otrávená.

    Takže proč méně pestré? Protože setkání přes média dávají větší prostor projektivním fantaziím o druhém než setkání face2face. Kdo má osobnostně dáno, že hodně projikuje, tomu pak v mých kontaktech s lidmi chybí pestrost, protože se potkává místo s realitou a s lidmi pořád se svými (víceméně stejnými) fantaziemi.

    V podstatě o tomtéž (o jevu projekce) píše i Hasmann na http://met.blog.root.cz/2010/03/22/paradox-autora-a-ctenare/

    Takže zpět k těm dětem:
    Vnímají to?
    Není možné, že dokáží (protože používají internet od malička) vytvářet kontakty přes internet —jiné— v porovnání s tím, jak to umíme my, co jsme se to učili v dospělosti?

  16. OK3 says:

    V tom si rozumíme; použití slova “problém” jsem zvažoval – chtěl jsem do závorky uvést “fenomén”, ale nakonec mi to přišlo zbytečné. Určitě jsem nechtěl, aby to vyznělo nějak negativně..
    Abych nezapomněl, děkuji autorovi za povedený článek!

  17. Janek Wagner says:

    To nedělení na virtuál a reál je někdy zajímavé: před týdnem jsem měl přednášku a při následujícím workshopu mě jedna učitelka z prvního stupně ve věku mých synků zaskočila otázkou, jak ten virtuál a reál (myslela soukromí) odděluji. Řekl bych, že na jejím peďáku zřejmě soudruzi udělali něco špatně ;-)

  18. fremy says:

    Moc pěkný článek, který mě donutil se zamyslet. Všechno, co bylo řečeno, je vlastně pravda. Snažím se pochopit některé výroky, přestože můj věk (20) by napovídal, že do této skupiny plně patřím. Asi bych měl přehodnotit své názory, protože doteď jsem téměř dva světy odděloval (přestože jsem se snažil vtáhnout některé avatary do reálného světa) a považoval síťovou komunikaci za nějakou “nemoc”. Rozhodně se dá přes internet prožít stejné emoce jako jinde (vlastní zkušenost) a bude to zapříčiněno rozdílným vnímáním světa.

  19. Zora V. says:

    Krásný článek, s krásnou diskuzí, díky. Je mi dvacet a nemůžu říct, že bych se s článkem úplně ztotožnila, ale přesto je velmi výstižný. Pro mě internet znamená taky stále znamená především Google, rozhodně bych ho “nenahrazovala” Facebookem a sociálními sítěmi. Nemám pocit, že primární by byly vztahy. Bez informací, které mi internet poskytuje, by se mi mnohem hůř studovalo (aťuž jde o psaní esejí, nebo studijní agendu) a mnohem hůř pracovalo-neustále potřebuji něco ověřovat. Řekla bych, že pro mladší generaci je Google samozřejmost a všechny další komunikační kanály jednoduše rovnocenné. Z vlastní zkušenosti se mi ani moc nelíbí to věkové rozdělení (“nad třicet to vnímají jinak”), ale na to mám možná příliš malý a úzký vzorek populace. Známí a rodina nestačí :-) Co se týče pestrosti komunikace, tak já osobně to nevnímám jako náhražku. Právě naopak. Při psaní na Skype probíhá “rozhovor” jinak než v realitě. Je spíš jako hra. Můžu používat Google, slovní narážky-založené na tom, jak je napíšu, můžu sdílet odkazy a rozebírat témata ke kterým by mi (a mým kamrádům) v reálu chyběly “podklady.” Virtuální život je pro mě rozšířením a zpestřením toho reálného.

  20. Dan Franc says:

    Doporučuji jako zajímavý studijní materiál shlédnout i aktuálních 40+ komentářů čistě od učitelů na http://www.ceskaskola.cz/2010/03/dan-franc-internet-nejsou-informace.html . Většinou nejsou souhlasné ;)

  21. It’s refreshing to stumble upon such a top-notch article. Lately, it’s been more difficult to find good articles like this one. I’m glad I had the opportunity to read your content. I agree with you.

  22. Jaro Birmig says:

    Je mi 24 a internet považuji za nástroj rozšiřující moje smysly a stejně jako ty analogové mohu využívat v “reálu” naprosto bezúčelně, mohu tak činit i na internetu pomocí digitálních “protéz”. Zaujal mne názor, že virtuální vztahy jsou plytké a méně silné než ty, které pochází z internetu. Musíme si však uvědomit, že virtuální není vlastností typickou pouze pro internet a jeho komunikaci, ale existuje odpradávna. V dřívějších dobách jste mohli mít virtuální vztah maximálně s hrdinou své oblíbené knihy, mohl vás inspirovat, mohli jste jej nenávidět nebo milovat, ale stále jste byli ve vztahu s něčím virtuálním. Internet pouze kolektivizoval virtuálno a dal možnost vytvořit kvalitnější skupiny právě díky rozšíření dosahu jedinců. Tedy abych to shrnul, je možné, že se někdo baví “méněcenně”, je to však důsledkem toho, že se tak baví v reálném životě a plýtvá-li někdo čas u internetu, plýtval by jím i bez něj. Internet změnil jednu jedinou věc a to možnost pozorování této skutečnosti ve své masovosti, to do té doby skutečně možné nebylo.

  23. Johng970 says:

    Article Source a viral game app is not gdgbcgfddabc

  24. Eleni says:

    Toto keby si dali ako upfatavku tak ich voli každfd :D Nie ve1žne ja s toho nemf4žem. Sedce sa v českej politike nezyvne1m ale vyzere1 to tam na dobrfa haluz :D A top 9 me1 vednimočne doste1va. Najprv ich prekre1sne logo a teraz toto :D

  25. What a joy to find someone else who thinks this way.

  26. It’s great to read something that’s both enjoyable and provides pragmatisdc solutions.

  27. The forum is a brighter place thanks to your posts. Thanks!

  28. That’s not just the best answer. It’s the bestest answer!

Leave a Reply

Login with Facebook: