Desatero síťových překvapení od sedmáků – deváťáků, vč. zábavné historky.
Pod rouškou expertní přednášky jsem byl poučovat (…ne, byl se poučit…) v MŠ a ZŠ v jedné obci na Třebíčsku, kteří byli tak laskaví, že mi předhodili celý druhý stupeň, tzn. přes 60 dětí ve věku 13-15 let, k povídání o Sítích. Děcka měla netradiční odpoledko a já se toho spoustu naučil. Pár zjištění přikládám zde.
Předestírám, že se díváme na pubescenty vesnické školy v okrese Třebíč, rozhodně v žádném kosmpolitním nebo městském prostředí.. o to víc některé věci vyniknou.
- Na Facebooku byli všichni, kromě těch tří, kteří mají svojí absenci jako pózu. Čekal jsem, že absentérů bude víc.
- Nebloguje skoro nikdo. Tuším, že blogýsky uvolňují cestu jednoduššímu sdílení na Facebooku.
- Lidé.cz prakticky neznají. Sorry, Ivo. Líbko je podobná story. Njn.
- “O čem je pro vás Internet”? 1. místo: Facebook. 2. místo: přátelé. 3. místo: chat. …. 6. místo: informace. Zeptáte se na tutéž otázku lidí pre-síťové generace, Staršinů nad 30, a dají na první místo informace, na druhou práci, až pak komunikaci. Přátele nikdy. (Oboje prosím několikrát empiricky ověřeno). Co z toho vyplývá? Nechám si to na další článek, bude to velké.
- “Víte o tom, že se na Facebooku může pod nějakým účtem schovávat nějaký úchyl?” “Jo, teď byl zrovna takovej případ, že nějakej třicetiletej dědek tam měl jinou fotku a předstíral, že je holka!”. Nepřekvapuje mě, že lidi nad 30 jsou dědci, ale spíš to, že fiktivní identity vč. cybergroomingu mají děti zřejmě zmáknuté. Místním učitelům patří pochvala.
- “A víte, jak vypadá šikana přes Facebook?” “……. [zaražené tváře]……”. Ajajaj, tohoto a dalších nebezpečenství na Facebooku si vědomi moc nejsou.
- “Co je to avatar?” “No, přece Bůh!” “Ne tak úplně, zkuste to někdo jiný..?” “Avatar je skoro bůh!” … No, tak nějak
- Třináctileté jemné děvčátko hraje World of Warcraft a vede tam klan. Leadership skills ve 13? Nikdo to zatím neví, asi ani ona ne. Za pár let jí asi najdu na LinkedInu. Možná i na Seedcampu.
- Úvod nové sekce a slíbená humorná historka: “Paní učitelko, máte blog?” “Ano vydržte (a zmizí)”. Děti propukají v smích, já zatím nechápu. Paní učitelka se po minutě vrací: “Tu máte”. Musím se smát i já a blok jí s díky vracím a i paní učitelka se chytá za hlavu, neb “blog” má skoro taky. Ale je to průšvih, mezigeneračně se mění se nejen hodnoty a chování, ale i vnímání slov a jazyk. Průšvih proto, protože pokud se nebudeme schopni už ani domluvit, mezera se ještě zvětší..
- A závěřečné překvapení: udržel jsem hordu pubošů 2 hodiny, aniž by dělali bugr. A spolupracovali. Stačilo respektovat síťové principy…. ale o tom zase jindy.
by nc nd
[...] Zeptejte se lidí kolem 20 a níž. Na prvním místě budou klíčová slova odkazující na komunikaci, vztahy a přátele (to, že tato klíčová slova se často zhutní do pojmu “Facebook”, je již vedlejší). Pak nějaké to stahování, hudba a zábava, a až potom škola a informace. I toto mám několikanásobně ověřeno, jak popsáno např. při poslední zkušenosti v článku o deváťácích. [...]
tak to ta obdivujem, ja nezvladam ani polovicu.
Ad #8: Bol som vo WoW gilde, ktorú od 16 rokov viedol jeden chalan. Po škole sa uchádzal o brigádu ako vývojár. Zamestnali ho ako vedúceho teamu.
Dominvam se, ze udrzeni na dve hodiny neni zasluhou respektovani sitovych principu, ale jen a jen tim, ze jste tam byl poprve a ze se mluvilo o necem zajimavem. az budete ucit cely rok na plny uvazek, tak teprve muzete tvrdit, ze vam to funguje. tohle umi kazdy. ja ucim na skole a krom toho obcas zavitam i na jine skoly, kde mam program v podstate s obdobnymi detmi. a svete div se, na sve skole mam co delat, abych udrzel jejich zajem a pozornost a na jinde mi zobou z ruky. cim to asi bude? rozhodne ne tim, ze bych to tam delal jinak. je to a jen o tom, ze kdyz jste tam poprve, tak jsou v klidu a spolupracuji (pokud to nedelate uplne blbe). nepopiram vasi filozofii a pristup, naopak se mi velmi libi, ale budte prosim objektivni pri vyrceni takovych soudu, jako v posledni vete…
August – určitě souhlasím, efekt “nového” (xichtu, tématu, formátu) v mém případě rozhodně zafungoval. Učit na ZŠ na plný úvazek je určitě úplně o něčem jiném. Přesto po zkušenostech od jiných pedagogů mám pocit, že se dá zvýšit pozornost i v této každodenní práci, pokud začnou dělat něco “jinak”.